23. mája v biskupskej rezidencii v Hradci Králové zomrela posledná známa osobnosť boja Cirkvi proti komunizmu, arcibiskup Karel Otčenášek. Stalo sa tak krátko po tom ako dovŕšil svoj 91. rok života.
Právom sa nám naskytá otázka, koľko o týchto osobnostiach (medzi ktoré určite patrí aj nitriansky kardinál) vieme , nakoľko sme si ich za ich života ocenili a aké je ich posolstvo pre dnešný svet.
Až v roku 1965 sa mohol až po intervencii pápeža Pavla VI. ujať pastoračnej služby len ako kňaz (napriek tomu že už bol 15 rokov biskupom). Svoju kňazskú službu vykonával biskup Karel až do roku 1989, keď ho pápež Ján Pavol II. potvrdil ako hradeckého biskupa a mohol prevziať úrad, ktorý spravoval až do jeho odovzdania v roku 1998 novému biskupovi Dominikovi Dukovi (terajšiemu arcibiskupovi pražskému a prímasovi Českej cirkvi). V roku 1998 ho menoval za jeho zásluhy Ján Pavol II. arcibiskupom.
Niekoľko dní pred svojou smrťou sa mohol zúčastniť radostnej udalosti, prevzatia úradu nového hradeckého biskupa Jána Vokála, ktorý nastúpil po uvoľnení biskupského stolca po menovaní Dominika Duku za arcibiskupa pražského.
Mons. Karel Otčenášek zomrel v pondelok 23.5.2011 v 21.45 v rukách svojich blízkych, kňazov a hradeckých biskupov.
Po jeho smrti zaznelo mnoho svedectiev. Ján Vokál, úradujúci biskup Hradca Králové sa vyjadril, že " Za jeden z nejhlubších rozměrů tohoto velkého Božího služebníka považuji skutečnost, že od svých 30 let, kdy byl tajně vysvěcen na biskupa, až do pokročilého věku nesl na svých bedrech celou tíži biskupského úřadu jako odpovědnost, kterou mu svěřil Kristus. I přesto, že mu bylo většinu života násilně bráněno, aby svůj úřad veřejně zastával. Na jeho odvaze a nasazení nic nezměnila ani dlouhá léta vězení a internace. Tuto jeho službu pro královéhradeckou diecézi považuji za srovnatelnou s mučednictvím… Jeho kázání nebyla strojená, vyjadřoval se srozumitelně, v krátkých a upřímných větách, které nenechaly posluchače lhostejnými a skrze něž silně působil Duch Boží – asi právě pro jeho výjimečně silnou víru a pokoru. Nás studenty biskup Karel inspiroval i k tomu, abychom mu pomáhali s opravami kostelů a kaplí. Já jsem například jezdíval s vypůjčeným nákladním autem pro písek, někdy jsem měl také tu čest vozit ve škodovce pana biskupa. Často jezdil slavit eucharistii do odlehlých kaplí, kde se v neděli shromáždilo jen několik málo věřících. To však pana biskupa neodradilo, do liturgie se vždy ponořil se stejnou vroucností, jako by šlo o slavnou pontifikální mši svatou.
Pan arcibiskup Karel měl velikou úctu ke vznešenosti kněžského a apoštolského povolání. Věřil v mimořádnou sílu kněžského požehnání. Velmi rád všem žehnal a sám také kněžské požehnání často vyhledával. Pamatuji si, že jsem se později jako kněz ostýchal svému biskupovi žehnat, ale on na tom trval."
O význame tejto osobnosti pre celý Český národ svedčia aj slová prezidenta ČR, adresované biskupovi Jánovi Vokálovi: "Vážený pane biskupe,
s pohnutím jsem přijal zprávu o úmrtí pana arcibiskupa Karla Otčenáška. Je to velká ztráta nejen pro katolickou církev, ale i pro celou naši zemi. Pan arcibiskup patřil k výrazným postavám veřejného života, jeho hlas jako kněze i jako občana byl vždy silně slyšet."
Po tomto svedectve sa nám vynára otázka, nakoľko dokážu takto pôsobiť svojim životom i dnešní kňazi, ale i veriaci. Nakoľko si dokážeme vážiť a využiť zdanlivú slobodu ktorá sa nám naskytá. Je len na nás, ako dokážeme odpovedať na modernú proticirkevnú propagandu a ukázať pravú tvár naozajstnej Cirkvi. Tú, ktorú 91 rokov svojho života a 61 rokov biskupskej služby ukazoval biskup Karel Otčenášek.
(Spracované podľa www.diecezehk.cz)
(V ČR bolo vydaná aj kniha rozhovorov s Mons. Karlom Otčenáškom " Víra je můj pevný hrad")